Svatební obřad Védické kultury podle Anastasie – 3. ČÁST

Co může být milejší pro rodiče, než zázračné tvoření Jeho dětí?

A korunovaný mládenec opět zvedl ruku a do ticha pronesl: „Tvorové, darovaní Tvůrcem člověku, ať žijí vedle nás, v přátelství s námi.“

Mládenec a dívka sešli z pahorku a směřovali k chýši, v níž přebývali, když tvořili svůj projekt.

A po těchto slovech z kruhu stojících lidí zamířil k mladým člověk, po jehož boku šel starý pes se štěnětem. Byl to pes, který poznal mladé při obcházení a moc se jim zalíbil. S poklonou člověk daroval nevěstě štěně. Starému psovi dal povel a ten zalehl u nohou mladíka s věncem. Tento pes byl vycvičen tak, aby pomáhal člověku cvičit všechna ostatní zvířata.

Mládenec nařídil psovi, aby sedl u vchodu, a dívka pustila štěně do chýše. A přicházeli k boudě jeden za druhým ostatní lidé, v rukou nesli kotě nebo jehně, na krátké otěži vedli hříbátko nebo medvídka.

Z proutěných dílů lidé rychle přistavovali k chýši ohradu. A brzy obydlí, v němž úplně nedávno spali lidé, bylo zaplněné mladými zvířaty. A v tomto byl velký smysl. Když se smísí mezi sebou, budou věčně žít v přátelství, pečovat a pomáhat jeden druhému. Není to mystika, je to zákon Stvořitele přírody.

Vedická doba je ještě charakteristická tím, že lidé znali určení různých tvorů. A všechna zvířata sloužila člověku. Vždyť se o tom můžete přesvědčit i dnes. Když štěně a kotě vyrůstají spolu, v dospělosti zůstávají přáteli.

Krmením zvířat se člověk neobtěžoval – ona krmila jej. Domácí zvířata a člověk Vedické doby byli vegetariáni a nikdy nejedli maso, dokonce nedokázali pomyslet na takovou stravu. Rozmanitost všeho, co rostlo kolem, s přebytkem uspokojovala chutě člověka a zvířat, žijících společně s ním.

A v tomto případě lidé dvou osad přinesli mladým to nejlepší, co měli.

Po přijetí darů mladí opět vystoupili na pahorek.

„Děkuji všem,“ pronesl korunovaný ženich, „děkuji všem za tvoření prostoru. Můj rod ho bude chránit po staletí.“

„Děkuji matkám, které porodily tvůrce,“ řekla dívka – nevěsta, pak se obrátila k mládenci a dodala: „Pro radost Stvořitele Slunce, Měsíce, roztroušených hvězd a překrásné Země stvořím všechno, na co dokážeš pomyslet.“

„S tebou, překrásná bohyně, a s lidmi,“ odpovídal nevěstě mládenec a dodal: „Pouze ty jediná jsi schopna podněcovat mé touhy.“

Mladí opět sestoupili z pahorku. A každého z nich obklopila rodina s blahopřáním.

Lidé, tančící chorovod (sborový tanec doprovázený zpěvem) kolem pozemku, začali zpívat radostnou píseň.

Blížil se večer. Se svými příbuznými se mladí vzdálili každý do svého domu. Teď se neuvidí jeden a dvě noci.

Po příchodu domů mládenec – tvůrce, jenž věnoval mnoho sil svému projektu, usne hlubokým spánkem. Usne ve své dívčí posteli krásná nevěsta.

Lidé, kteří zůstali na místě, kde se konalo tvoření, v lásce budou zpívat písně a tančit. A vzdalujíce se v párech, staří lidé vzkřísí v sobě vzpomínky na to, jak vše probíhalo u nich v podobný den.

A nejlepší řemeslníci, ze dvou osad, za doprovodu písní a tanců, vystaví menší dům, těsně položí jeden na druhý dřevěné trámy. Mezi ne – mech a buket voňavých bylin. A další den ženy o obou osad položí v novém domě plody. Dvě matky přikryjí postel lněnou pokrývkou. A na druhou noc všichni do jednoho opustí pozemek.

Více úryvků z knih, nejen na téma svateb, najdete na BLOGU Úryvky z knih o Anastasii na Tvorimesrdcem.cz

Knihy ke koupi najdete na stránce KNIHY Anastasie na Tvorimesrdcem.cz