Svatební obřad Védické kultury podle Anastasie – 1. ČÁST

Lidé Vedického období měli množství obřadů, svátků a karnevalů. Každý z nich byl naplněný velkým smyslem, procítěností a chápáním reálného pozemského božského bytí.

Obřad sňatku, spojující dva ve svazek, probíhal za účasti celé osady a občas se ho zúčastnilo několik osad: sousedních nebo vzdálených. Setkání dvou budoucích zamilovaných se vždy lišilo. Stávalo se, že se do sebe zamilovali mladí z jedné osady. Ale častěji se na jednom ze společných svátků najednou spojily pohledy dvou a v srdcích zaplanuly city.

„S tebou, překrásná bohyně, bych dokázal stvořit Prostor lásky navěky,“ říkal mládenec své vyvolené.
A jestli dívčí srdce cítilo stejně, zněla odpověď: „Můj bože, jsem ti připravená pomáhat ve velkém stvoření.“

Potom oba zamilovaní vybírali místo pro svůj budoucí dům. Odcházeli za osadu, ve které žil on se svými rodiči, potom – vísku, kde žila ona. A nebylo nutné, aby zamilovaní sdělovali rodičům své záměry. Stejně v osadách každý chápal a znal nadcházející dění. Když místo pro život zamilovaní ve shodě určili, často pouze ve dvou na něj odcházeli. Stávalo se, že nocovali pod širým nebem, nebo v postavené chýši, vítali úsvit, provázeli den. Ne nadlouho se vraceli do domu svých rodičů a opět pospíchali na své místo. Zvalo je a přitahovalo stejně tak, jako děťátko nevysvětlitelně přitahuje své milující rodiče.
Rodiče nedávali mladým zamilovaným otázky. Jen s rozechvěním a velkou radostí čekali na otázky dětí, hledíce, jak jejich syn nebo dcera přebývají v hlubokém přemýšlení. A děti opět odcházely do svého velkého osamocení. Tak to mohlo trvat měsíce, rok nebo dva. A po celou tuto dobu mezi zamilovanými nedocházelo k fyzickému intimnímu kontaktu. Lidé vedických osad věděli: dvě milující srdce tvoří velký projekt, energie lásky je inspiruje.

On a ona, kteří od dětství přejímali od svých rodičů způsob života, znalosti, chápání vedické kultury, mohli vyprávět o hvězdách, zářících na nočním nebi, o květině, jež s úsvitem otvírá lístečky, i o předurčení včely, o energiích přebývajících v prostoru.

On a ona, kteří od dětství pohlíželi na překrásné statky, oázy a rajské sady, jež jejich rodiče v lásce tvořili, se teď snažili stvořit své.

Na vybraném pozemku o velikosti jednoho hektaru nebo víc, zamilovaní projektovali reálný život. Měli před sebou úkol: v myšlenkách vyprojektovat dům, rozmístit množství rostlin, aby všechno bylo ve vzájemném vztahu a pomáhalo jeden druhému. Všechno mělo rozmístit tak, aby rostlo samo, bez fyzického úsilí člověka. Při tom je třeba vzít v úvahu množství detailů: polohu planet, každodenní pohyb vzdušných proudů.

Na jaře a v létě rostliny libě voní, vydávají étery. Zamilovaní se snažili rozmístit rostliny tak, aby při závanu větříku do jejich obydlí vcházelo aroma z množství různých éterů.

Tak se rodil nevídaný komplex, jejž tvořily božské výtvory. Co víc, místo zvolené zamilovanými se mělo proměnit v překrásný obraz těšící zraky. Ne na plátně, ale na živé půdě vznikala v myšlenkách živá kresba.

I dnešní člověk si může představit, jak je uchvácená a koncentrovaná mysl, když projektuje svůj dům. I zahrádkář ví, jak se lze na jaře nadchnout myšlenkou na budoucí vzhled svého pozemku. I talentovaný malíř zná, do jaké míry dokáže uchvátit myšlenka na budoucí obraz.

Všechna tato snaha se koncentrovala právě ve dvou milujících srdcích. Znalosti zesilovala energie lásky, jež rodila nadšení.
Právě proto ani nemysleli na to, čemu se dneš říká tělesné potěšení.

Když byl pomyslný projekt u konce, zamilovaní mířili nejdřív do osady, ve které žil ženich. A vcházeli do každého domu. Zvali hospodáře k sobě na návštěvu. Se vzrušením a chvěním očekával každý dům jejich příchod.

Lidé Vedické kultury věděli: když přicházejí zamilovaní, jejich statek alespoň na okamžik navštěvuje energie božské lásky. A překrásný prostor každého statku obdaří úsměvem mladou lásku. Není to výmysl nebo okultní představy. Vždyť i dnes je pro každého člověka příjemnější, když se vedle něj nachází dobrý člověk, ne zlý.

Zamilovaní nemohou být zlí, obzvlášť když k vám přichází ve dvou. Ale byla také nervozita v každé rodině osady. Když mladý pár navštívil zahradu, dvůr nebo dům, neřekl hospodářům mnoho slov. Pouze jednu větu. Třeba jako tato: „O, jak je překrásná vaše jabloňka“ nebo „Oduševnělý pohled kočičky“, „Je taktní a pracovitý váš medvěd.“

Pro každého, kdo slyšel, jak zamilovaní chválili stromeček, rostoucí v zahradě, nebo kočičku, žijící u nich, to znamenalo uznání důstojného života starých generací mladými. Hodnocení vždy bylo upřímné, vždyť věta chválícího znamenala, že by chtěl u sebe mít stejný stromeček nebo medvídka.

A s hrdostí a s velkou radostí před celou osadou se každý snažil darovat mladým to, co oni poctili svou chválou. A s nedočkavostí čekal na den určený mladými, aby jim přinesl svůj dar.

A mladí šli od domu k domu již v osadě nevěsty. Stávalo se, že jim stačili tři dny, aby obešli statky obou osad. Stávalo se, že nestačil ani týden. Když bylo obcházení statků ukončeno a nastával určený den, z obou osad k nim za úsvitu pospíchali na návštěvu staří i mladí.

Lidé stávali po obvodu pozemku, jejž mladí vytyčili suchými větvemi. Uprostřed, vedle chýše, se ze země zdvíhal pahorek ozdobený květinami.

Podívej se, teď uvidíš neobyčejný obraz!

Tady je! Podívej se! Před obyvatele obou osad vychází mládenec. Je překrásný jako Apollón. Rusovlasý, modrooký vyšel na pahorek. Radomír, tak se jmenuje mladík stojící před všemi, je nervózní. Pohledy všech shromážděných lidí jsou upřené pouze na něj. A v tichu, které se rozhostilo, začíná svou řeč.

Přede všemi vykládá o projektu nového prostoru, jejž stvořil se svou milovanou. Ukazuje rukou, Radomír vypráví, kde bude růst jabloňka, višeň nebo hruška. Kde bude růst lesík z borovic, dubů, cedrů a olší, jaké mezi nimi mají růst keře, obsypané plody. Jaké bylinky budou vydávat aróma. S jakým pohodlím v lesíku včely mohou stavět svůj dům. A kde v zimě bude spát pracovitý medvěd.

Vykládá o tom, co vymysleli, mluví velice rychle a nadšeně. Jeho řeč bude trvat kolem tří hodin. Se zatajeným dechem a s rozechvěním mu lidé budou po celou tuto dobu naslouchat. A pokaždé, když mladík ukáže na místo, kde má růst rostlina podle jeho velkolepého plánu, z kruhu posluchačů vychází dopředu člověk a staví se na to místo, kde bude růst jabloň, hruška nebo višeň. Stává se, že vychází žena, muž nebo stařík. Ale může vyjít i dítě s očima plnýma oduševnělosti, moudrosti a radostné spokojenosti.

Lidé vycházející z kruhu drží ve svých rukou právě tu rostlinu, kterou mládenec jmenoval a ukázal na místo, kde má vyrůstat překrásné.

A každému člověku, jenž z kruhu vycházel, se lid klaněl. Vždyť byl poctěn chválou mladých, když obcházeli statky, za to, že dokázal vypěstovat překrásné. A tudíž byl vyznamenán chválou Stvořitele – Otce všeho, všech milujícího Boha.
Takový závěr nezpůsobily pověry. Je logický.

Lidé Vedické kultury se chovali k mladým zamilovaným, tvořícím projekt překrásné oázy, jako k božstvu. Jejich chování bylo oprávněné.

Stvořitel tvořil v návalu nadšení, lásky. A mladí, také nadšení láskou, stvořili překrásný projekt.

Podívej se, mládenec ukončil své vyprávění, sestoupil z pahorku, přešel tam, kde stála jeho dívka, jež vzrušením a rozechvěním sledovala všechno, co se odehrávalo. Bere ji za ruku a vede na pahorek. Teď stojí na vyvýšenině oba.

A mládenec před všemi říká: „Prostor lásky jsem tady nevytvářel sám. Vedle mě a před vámi mé překrásné nadšení.“

Více úryvků z knih, nejen na téma svateb, najdete na BLOGU Úryvky z knih o Anastasii na Tvorimesrdcem.cz

Knihy ke koupi najdete na stránce KNIHY Anastasie na Tvorimesrdcem.cz